PROČ jsem tranzicoval / detranzicoval !!
Užíval jsem estrogen 6 týdnů, líbila se mi jemná kůže, pak jsem skončil: 3 pilulky denně, celoživotní riziko pro orgány a tíživé zjištění, že jsem nikdy nenáviděl své mužské tělo. Tranzice není vždy odpověď – někdy je to prostě sebepřijetí.
Přehled
Frank strávil rok životem jako transgender žena po povzbuzení od trans kamarádky a online komunit. Zahájil hormonální terapii, ale po šesti týdnech skončil, protože zjistil, že se nikdy necítil „narozený ve špatném těle“, a obával se celoživotního poškození orgánů. Jako gay muž, který detranzicioval, říká, že tlak na tranzici přicházel víc z vnějších vlivů než z jeho vlastní autentické potřeby.
Úplné shrnutí videa
Frank začíná líčením, že už od pěti nebo šesti let experimentoval s ženským projevem – připínal si do vlasů prodlužovací pramínky Barbie a občas se převlékal –, ačkoli tyto impulzy většinou držel v soukromí poté, co se mu smáli nebo ho kárali. Na základní i střední škole se stále převlékal do paruk a make-upu a natáčel videa jen pro sebe, ale tyto pocity „potlačoval“, dokud ho blízká transgender kamarádka, už hluboko v tranzici, nenaladila k přehodnocení. Když viděl, jak přijímá ženskost, a slyšel ji vyjadřovat pocity, které mu byly blízké, Frank dospěl k závěru, že „pokud chci být sám sebou… musím být transgender a žít svůj život jako dívka“. S povzbuzením od této kamarádky a online komunit začal téměř přesně jeden rok vystupovat na plný úvazek jako žena. Během toho roku se Frank ponořil do každodenních rutin ženství: nosil nepohodlnou, ale „roztomilou“ paruku, kterou mu daroval kamarád Kyle, zdokonaloval techniky líčení a zvládal to, jak se k němu muži chovali – někdy se zájmem, někdy lhostejně. Zdůrazňuje, že mu tato zkušenost dala skutečné ocenění tlaků, kterým ženy čelí, a vděčnost za laskavost, kterou mu většina lidí projevila. Jeho matka, zpočátku znepokojená, ho překvapila plnou podporou, stejně jako otec, nevlastní matka, sourozenci a téměř všichni jeho přátelé. Frank říká, že tento příval přijetí ho naučil, že „to, kým jsem, je v pořádku“, bez ohledu na gender, a pomohl mu přestat soudit měkčí, ženštější části sebe sama. Zlom nastal, když Frank, pobízený toutéž transgender kamarádkou, začal asi šest týdnů užívat hormonální terapii – estrogen, progesteron a spironolakton. Zatímco si užíval raných fyzických změn („kůže byla super jemná a plyšová“), režim se brzy zdál zatěžující: tři denní pilulky, možné dlouhodobé poškození orgánů a vyhlídka celoživotní závislosti na lécích. Uvědomil si, že se nikdy necítil „narozen do špatného těla“, nikdy nenáviděl svou mužskou biologii a dokonce postrádal knír, který si musel holit kvůli práci v obchodě. Rozhovory s důvěryhodnými blízkými a tvrdé sebezpytování ho vedly k závěru, že tranzice „nevzešla ze 100 % ode mě“, ale spíše z vnějších vlivů. Při sezení v hodinách na vysoké škole byl tak úzkostný, že utíkal na balkon, jen aby se nadechl. Frank se proto rozhodl detranzicovat. Zdůrazňuje, že si stále váží uměleckých dovedností, které se s make-upem naučil, a hodlá je dál využívat, a zůstává vděčný za empatii k ženám, kterou získal. Objasňuje, že absolutně věří, že „skuteční transgender lidé existují“, včetně jeho kamarádky, ale domnívá se, že někteří jedinci by mohli své trápení vyřešit sebepřijetím místo lékařské tranzice. Nyní se opět identifikuje jako gay muž, Frank říká, že je smířený s tím být „někde uprostřed“ genderového spektra a už necítí nutkání měnit své tělo, aby se cítil autenticky. Končí poděkováním svým příznivcům, potvrzením, že každý má právo vystupovat, jak si zvolí, a příslibem dalších videí.