Mýlila jsem se
Píchala jsem si testosteron 4 roky v domnění, že je to moje antidepresivum. Nebylo – ukradlo mi schopnost kojit a zamaskovalo trauma. Lékařská tranzice je sebepoškozování převlečené za léčení.
Přehled
Mikayla Silverthorn se omlouvá, že zněla moralizujícím tónem, a upřesňuje, že nechce zakazovat operace dospělých, jen chránit děti. Po čtyřech letech na testosteronu nyní nazývá lékařskou tranzici „znecitlivujícím krémem na tryskající ránu“, který zamaskoval její trauma a přitom poškodil plodnost i zdraví; místo toho vyzývá k sebepřijetí.
Úplné shrnutí videa
Ve videu „I Have Been Wrong“ Mikayla Silverthornová začíná poděkováním divákům, kteří s ní nesouhlasili, ale zůstali respektující, a říká, že jejich laskavost ji přiměla přehodnotit, jak svůj materiál prezentuje. Omlouvá se za to, že působila „jako bych byla vaše máma, která vám říká, co máte dělat“, a zdůrazňuje, že jejím cílem není připravit někoho o práva nebo zahanbovat trans identifikované lidi, ale podporovat diskusi a vzájemné porozumění. Výslovně uvádí, že nechce zákony zakazující operace tranzice u dospělých; její jedinou právní hranicí je ochrana dětí, přičemž tvrdí, že „pětiletí by neměli tranzicovat“. Mikayla poté objasňuje své základní sdělení: zatímco sociální tranzice (jména, zájmena) podle ní fyzicky neškodí, lékařská ano. Na základě vlastní čtyřleté zkušenosti s užíváním testosteronu říká, že kdysi věřila, že injekce jsou „antidepresivum“, bez kterého nemůže žít, jen aby později zjistila, že „poškozuje své tělo“ a zříká se „krásného daru kojit děti“. Hormony a operace přirovnává k „znecitlivující krému na tryskající ránu“ a trvá na tom, že maskují, ale nehojí základní trauma. Protože si to „udělala sama sobě“, svá varování vykresluje nikoli jako útoky, ale jako starost: „Mluvím za vás… cítím bolest, kterou jste působili svému tělu.“ Po celé video Mikayla zdůrazňuje tělesné sebepřijetí – „nikdo se nenarodil ve špatném těle“ – a povzbuzuje diváky, aby „milovali své tělo přesně takové, jaké je“. Uznává, že naučit se milovat sama sebe vyžadovalo několik terapeutů a postupné znovu napojení na tělesné vjemy, od nichž byla dlouho disociovaná. Připouští, že lidé mají právo nesouhlasit, ale odmítá své přesvědčení ředit kvůli „vyhovování lidem“ a přirovnává lékařskou tranzici k sebepoškozování, které by ostatní neměli oslavovat. Ve smířlivém tónu končí s tím, že účelem kanálu je sdílet její pravdu „ze srdce“ a doufat, že inspiruje univerzální lásku, zdraví a respekt spíše než rozdělení.